Komplexní informace o regionu, jeho zajímavostech a poskytovaných službách Vám poskytnou v Informačním centru v Semilech.
Údolí Jizery - Riegrova turistická stezka
V roce 1901 byl na schůzi Okrašlovacího spolku podán návrh, aby byl nově vzniklý městský park (Palackého sady) propojen s údolím Jizery turistickým chodníkem. Ten by vedl až na Spálov a navázal tam na stezku pokračující z Podspálova do Železného Brodu. Nápad byl přijat s nadšením, avšak pro přetrvávající neshody s firmou Schmitt, přes jejíž pozemky měla stezka vést, byla realizace odložena. Teprve v roce 1908, kdy se vztahy mezi městem a firmou zlepšily, započal Okrašlovací spolek společně s Klubem českých turistů neprodleně s výstavbou. Během náročné stavby, která trvala tři měsíce, bylo vystříleno více než 300 kg dynamitu. Vrtání dvanáctimetrového tunelu v závěru stezky zabralo celých šest týdnů.
Stezka byla slavnostně otevřena 10. října 1909 a ihned se setkala s obrovským zájmem turistů. O tom svědčí zápisy za první rok, které uvádějí 195 početných výprav a 80 tisíc návštěvníků, do Semil byly vypraveny i zvláštní vlaky. Avšak ani v následujících letech její popularita neklesala. Statisíce pohlednic Semil a Riegrovy stezky byly rozeslány do Čech i zahraničí. V roce 1925 vybudoval KČT studánku Antala Staška, která se stala vítaným zpestřením procházek.
Původní podoba stezky se však do dnešních dnů nedochovala. Vzhled závěru jizerského údolí značně změnila výstavba vodní elektrárny v Podspálově v letech 1922–1926. Unikátní hydroelektrárna je dodnes funkční a představuje technický skvost na horním toku řeky Jizery. V její blízkosti vznikla v roce 1929 Crhova turistická chata, dnešní Hotel Pod Spálovem.
Krkavčí skála
Pramáti turistiky po Semilsku - tak nazval Krkavčí skálu, která se tyčí do výše sto metrů nad hladinou Jizery při druhém železničním tunelu od Semil, průkopník českého turismu Jan Kamenický. Před více než půl stoletím, na sklonku svého života, o ní napsal: "Při odbočení ze silnice a třech minutách chůze smrkovým lesem otevře se podívaná, při níž se tají dech. Jako když se vyhrne opona na jevišti velkého divadla, vyvstane náhle před udiveným zrakem scenérie nádherné přírody, jež se rovná scenériím alpským. Vidíte kus pravého zemského ráje. Mám Krkavčí skálu proto rád, že byla pramátí turistiky na Semilsku tak známým, že sem proudily statisíce."
Nadšen tímto vyhlídkovým bodem nebyl jen Kamenický, ale i mnozí další. Lidový básník Josef Jodas ze Železnice napsal dokonce "Baladu o Krkavčí skále". Krása, kterou pohled z Krkavčí skály skýtá, tu byla odjakživa, málokoho ale napadlo, aby se jí sem šel obdivovat. Však přístup k ní býval obtížný a pobyt v těchto místech málo bezpečný. Změnilo se to až počátkem našeho století, ač první iniciativní návrh na zpřístupnění Krkavčí skály byl podán na schůzi semilského Okrašlovacího spolku již 20. listopadu 1899. Návrh byl se zájmem vyslechnut, ale jeho realizace odložena na pozdější dobu, protože spolek měl v tom čase plno starostí s budováním městského parku. Teprve 15. března 1905, po naléhavých urgencích členů výboru, byl návrh vzat na pořad jednání. Výbor se rozhodl při společné vycházce na Krkavčí skálu posoudit možnosti a způsob její úpravy a založit fond pro financování akce, do něhož jako první přispěli všichni účastníci schůze. Po výzvě k občanstvu se pomalu začaly scházet další prostředky. Okrašlovací spolek zajistil vyznačení přístupové cesty a pořídil dvě orientační tabule.
Slavnost otevření Krkavčí skály, opatřené bezpečným zábradlím, se konala 18. června 1905. Návštěvnost vyhlídkového místa, v jehož blízkosti byla zřízena i studánka, se rychle zvýšila. Dnes již málokdo ví, že tu byly ze začátku pořádány i sousedské zábavy s hudbou při jednoduchém stolovém zařízení a s postavenými prodejními stánky, v nichž bylo možno si koupit různé občerstvení. Krkavčí skálu později převzal do své péče semilský Klub českých turistů.
I dnes přijíždějí na Semilsko návštěvníci z jiných částí republiky a ze zahraničí, ale na Krkavčí skále, vzdálené od města pouhé dva kilometry, se málokdo zastaví. Zvláště ti motorizovaní přehlédnou nepříliš nápadné vyznačení odbočky k vyhlídce a minou ji. Ale ti, jimž někdo poradí nebo je na Krkavčí skálu dovede, jsou nevšedním výhledem do romantického jizerského kaňonu okouzleni.
Masarykova vyhlídka
Pro prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka nebyly Semily místem neznámým. Před první světovou válku, ještě jako profesor, byl tu několikrát, protože zde měl dobré přátele, s nimiž se rád sešel . V roce 1906 přednášel pro místní vzdělávací klub a po přednášce, která skončila v pozdních večerních hodinách, v Semilech přespal. Druhý den se vydal pěšky na vycházku nad město k historické Sejkorské kapličce. Na výšince za kapličkou se Masaryk zastavil a rozhlížel se po kraji. Byl nádherný den s výbornou viditelností a jasnými obzory. Masaryk byl vycházkou a rozhledem nadšen. To byl možná důvod, proč výlet k Sejkorské kapličce byl zařazen do programu jeho návštěvy, když 17 září 1922 navštívil Semily již jako prezident. Tentokrát se však výlet uskutečnil autem. Masaryk se zastavil na témž místě jako před šestnácti lety, aby se pokochal pohledem na Krkonoše a Jizerské hory, viditelnost však nebyla tak dobrá jako při jeho první návštěvě. Prezident byl přesto s výletem spokojen.
Na valné hromadě semilského Klubu českých turistů 11. dubna 1924 bylo usneseno vyhlídkový bod u Sejkorské kapličky nazvat na památku prezidentovy návštěvy jeho jménem, prostranství upravit, vytvořit zde skalku z přírodních kamenů, umístit lavičky a okolí dekorativně osázet. Symbolické předání vyhlídky veřejnosti proběhlo 23. srpna 1925 v semilské sokolovně. Masarykova vyhlídka byla hojně navštěvována a zejména v době okupace přicházeli sem lidé zavzpomínat na prezidenta Osvoboditele, načerpat odvahu a sílu k životu v těžké době.
Po roce 1948 byla pamětní deska ze skladky odstraněna, název Masarykova vyhlídka potlačen i v turistických propagačních publikacích a průvodcích. Místo bylo postupně zdevastováno, protože se tu popásal dobytek zemědělského družstva. Rozbahněná přístupová cesta odrazovala od návštěvy. Péčí Klubu českých turistů, městského úřadu a městského muzea v Semilech byla v roce 1992 vyhlídka upravena a 20. září znovu odhalena pamětní deska. Masarykova vyhlídka tak zůstává i nadále oblíbeným cílem vycházek pro dobrý výhled do kraje i pro svou historii.
